Co bude s automobilkami, pokud se Eurozóna rozpadne?

Případná desintegrace eurozóny by dopadla v prvé řadě právě na automobilky, kvůli jejich vysokým nákladům na odbornou práci a politické nevoli k jakýmkoli restrukturalizacím (plány na propouštění by nutně vyvolaly reakci vlivných odborů, nemluvě o odporu, jaký by vyvolaly plány na přesun výroby do levnějších krajů). Navzdory německo-francouzským usilovným snahám o záchranu Eura a tedy měnové unie v její současné podobě zůstává možnost rozpadu Eurozóny na stole. Krize klubu evropských zemí platících jednotnou měnou přitom odstartovala neuhasitelným předlužením Řecka, které by mohly brzy následovat Itálie a Španělsko. Možné dělení Eurozóny by se proto zřejmě podobalo severo-jižnímu rozvodu. Při ekonomických důsledcích takového vývoje by v Evropě by nebylo v řádách automobilek vítěze, leč mezi poraženými by na tom nebyli všichni stejně zle.

 


Německé automobilky 
 
Scénář rozpadu Evropské měnové unie předpovídá především ztráty německým automobilkám: pokud Euro v návaznosti na vyloučení zadlužených členů unie nabyde na nebývalé síle, nebo pokud by dokonce došlo k návratu k národním měnám a v případě našich západních sousedů tedy k silné marce, zisk z vývozu značek Volkswagen, BMW a Mercedes-Benz by klesl v řádu desítek procent. Mohl by za to razantní nárůst ceny výroby a z něj vyplývající menší odbyt zejména v Číně a Spojených státech. Volkswagen jako největší evropský výrobce aut přitom vloni vyvezl téměř polovinu z více než dvou milionů vyrobených vozů, a 70% všech nových Golfů. Případně znovunastolená německá marka by podle odhadů analytiků byla o 20-80% silnější než v roce 1999, kdy se Německo k Euru připojilo. Přitom pouhé desetiprocentní zhodnocení německé měny by v roce 2012 srazilo příjmy o 14% pro Volkswagen a 22% pro BMW.


Itálie a Fiat 
 
Naproti tomu levná italská lira, kterou by bylo lze nadále znehodnocovat a dotiskovat dle národní potřeby, by zprvu posílila kompetitivní výhodu Fiatu oproti jeho severním konkurentům. (Fiat navíc právě na základě politického tlaku přesouvá výrobu Pandy z Polska zpět do Neapole a jedině snížení hodnoty liry a tedy ceny práce skoro 70ti tisíc italských zaměstnanců by mohlo značce umožnit produkovat v Itálii auta za podobně výhodných podmínek jako ve střední/východní Evropě.) Pokud by ale odchod z Eurozóny vyústil v ekonomickou regresi jižních zemí a tedy v související pokles kupní síly a poptávky a v nevoli zákazníků k větším výdajům, nepolepšil by si ani Fiat, a naopak by mu v Evropě patrně hrozil krach. Výhoda znehodnocení měny z pohledu perspektiv vývozu a ceny práce by totiž nalezla protiváhu v dražších cenách dovážených surovin a komponentů, a taky by zhodnotila italský národní dluh, (který v současnosti čítá 17 miliard euro). 
 

Španělsko a Francie

Španělská pobočka Volkswagenu — Seat — by stejně jako Fiat mohl těžit ze znehodnocení národní měny. Peugeot a Renault by se nalezli v poněkud schizofrenní situaci: pokud by Francie zůstala členem nově zmenšené Eurozóny, domácí výroba by trpěla vysokými cenami stejně jako v Německu, zatímco továrny ležící ve Španělsku by mohly prosperovat lépe.


A co Škoda? 

Na první pohled se zdá, že Škoda by mohla profitovat z neschopnosti a nevole splnit předepsaná kritéria pro přijetí Eura, kterou  naši politici v minulosti prokázali. Podobně jako u Peugeotu s Renaultem by se Mladoboleslavská výspa stala lépe hospodařící značkou skupiny Volkswagen Group, zdražení německých vozů by mohlo podpořit vývoz do Evropy a export do Číny a mimo Evropu by neměl být zasažen. Na druhou stranu, provázanost české ekonomiky s německou by mohla v případě rozpadu Eurozóny zapříčinit oslabení pro tuzemské hospodářství, a je otázkou, jak by na něj zareagovala Česká Národní Banka — zda se snažila udržet nízký kurz koruny či naopak držet hodnotu úměrnou vůči novému Euru či marce.


Kdo by Evropský rozvod oslavil?


Kdo by na rozkolu zóny jednotné evropské měny mohl vydělat jsou Hyundai, Kia a Toyota, protože průmysl a hospodářství jejich zemí jsou v bezpečné ekonomické vzdálenosti od Evropského propadu. Toyota navíc sama trpí silným japonským jenem, takže zdražení Eura v menší eurozóně by mohlo vyřešit její problém.